Počátky obce Bašnice shledány jsou v 15. století. Podle Augusta Sedláčka, konzervátora, bývaly v Bašnicích dva dvorové poplužní (Krtinovský a Duchoňovský) a při jednom z nich tvrz, která se připomíná již roku 1318.
V dřívějších dobách říkalo se této vesnici Bašněves a nazýval se po ní zeman Petr. Od roku 1415 připomíná se Uzík z Bašnic, jenž byl také přítomen na sněmě v Čáslavi (r. 1421) a tu zápis proti králi Zikmundovi zpečetil. Ke sklonku téhož věku rozdělili se o zboží bašnické dva Uzikové, totiž Václav a Merkvart. Každý z nich držel polovici tvrze, dvoru a vsi Bašnic, polovici dvoru kmetčího v Sukoradech a podací kostelního v Milivicích. Oba tyto díly skoupil r. 1499 Jan Krupý z Probluze, získal k tomu také zboží bříšťanské, jakož i vsi Petrovičky, Sukorady, Konice a Pšánky. To vše prodal Krupý r. 1521 panu Vojtěchovi z Pernštejna na Pardubicích za 6 000 kop. Dotčených šest vesnic připojeno potom na nějaký čas ke Chlumci, ale pro odlehlost jich prodal je Jan z Pernštejna všechny r. 1542 Zikmundovi ze Smiřic za 5 000 kop gr.č. a tento je spojil s panstvím hořickým. Roku tohoto připomíná se tvrz pustá, bylať zpustla za pánů Pernštejnských. Stávala napravo od mostu, blíže zvonku (nyní za sokolovnou). Nezachovalo se z ní ničeho. Na jednom místě postaven byl domek č. p. 2, který má hluboký sklep, jehož podlaha duní, čímž vznikla domněnka že pod tímto sklepem se nalézá ještě jiný sklep nebo chodba, jež v dobách válečných sloužila za východ pro obležené.
Sklep se nyní má prozkoumati a bude-li tomu tak, chce obec z chodby této zříditi úkryt pro občanstvo proti leteckým útokům.
V některých podáních vyskytuje se název obce také Bažnice, asi od velkých bažin a rybníků. Kolem r. 1600 za bědného osídlení českého venkova, bylo zde pět sedláků, tři chalupníci a čtyři „zahradníci“, z nichž rodově udržela se do dnešních dob dvě jména: Ludvík a Jezbera.
V r. 1701 zjištěna jsou už jména třinácti rustikalistů, z nichž některé rody se dosud v Bašnicích udržely. V punktacích vysoce urozené hraběcí excelence vrchnosti v tvrzi hořické z r. 1701 pozornost budí odstavec 1:
„Z těch jistých poddaných (Bašn.), kteří od léta 1637 nebo dříve za časů té nešťastné následující mnohá léta české vojny, jakož také pro obrácení a spouštění pravokřesťanské katolické víry s panství zběhli a zemřeli, připadá milostivé vrchnosti její pozůstalá spravedlnost (pozůstalost) všechna – neb plně. A další: kdo nevrátili se z prajzké vojny z 12 – 15 leté služby J. M. císaři a králi, majetek jich připadá milostivé vrchnosti jedním a příbuzným dvěma díly.“
V r. 1779 následkem částečného zrušení roboty půda dvora rozdělena a pronajata osadníkům (Raabisace). V r. 1807 na vysušeném rybníku, čtvrt hodiny jižně pode vsí vystavěn byl poplužní dvůr „Hluboký“, jehož dobré pozemky později většinou pronajaty. Budova pak zanikla.
Protože od r. 1818 až do roku 1860 několikráte vyhořela, změnil se úplně její vzhled stavbami z kamene. V r. 1830 byla v obci stanice státního hřebčince.
V r. 1865 před válkou pruskou čítala obec 53 čísel, nyní 77. V r. 1871 postaven v Bašnicích rolnický cukroval, který r. 1883 přešel do majetku dědiců A. l. Mullera a r. 1901 do majetku České spol. pro průmysl cukerný v Praze.
V r. 1913 postavena dvoutřídní obecná škola nákladem okrouhle 50.000 K a v r. 1928 vystavěna budova sokolovny, v níž je umístěna Kampelička, školní tělocvična, nákladem okrouhle 500.000 Kč. V r. 1933 upsáno v obci na „Půjčku práce“ 13.000 Kč.
Čestnými občany Bašnic jsou: Václav Hruška, Josef Zamouřil, min. vnitra Dr. Jos. Černý, básník Jos. Sv. Machar, Mistr Al. Jirásek a posl. Dr. Fr. Staněk.
(Doslovný přepis z knihy Hořice v Podkrkonoší, město a okres, díl I. vydané v roce 1934)
Na západ od obce se nachází přírodní památka "Bašnický les" vyhlášená roku 1990. V katastrálním území obce se nenacházejí žádné objekty zapsané ve Státním seznamu nemovitých kulturních památek. V návrhu na zápis do Ústředního seznamu nemovitých kulturních památek jsou slovanské mohyly z 9. století, ktré se nacházejí v Bašnickém lese.
1. Kamenný kříž na sloupu s podstavcem je umístěn na východním okraji obce u křižovatky na Milovice u Hořic. Na přední straně nápis: "Tato statue - je wizdwij - zena pro....- a chwalu bozí -....1767 znákla - du Tobiáše - Jarosse". Datován k roku 1767, obnoven 2009
2. Pomník padlým v 1.světové válce - kamenná stéla s nápisovou deskou se nachází na volném prostranství uprostřed obce u křižovatky ve směru na Bříšťany. Na přední straně je žulová deska s nápisem "Památce občanů ve světové válce padlých 1914 - 1918". a se jmény padlých. Datován k roku 1928, žulová deska pochází z roku 1921. Obnoven 2009.
Návrhy znaku a praporu obce spojují připomínku někdejší tvrze (volné zlaté cimbuří) s figurami převzatými z erbu významného majitele osady na přelomu 15. a 16. století Jana Krupého z Probluze ( stříbrné břevno v modrém poli a barevně upravené lilie na stoncích z klenotu jeho erbu). Připomeňme, že to byl Jan Krupý z Probluze, za něhož se obec stala správním centrem byť malého, ale samostatného statku. Návrh doplňuje připomínka místní zvoničky. Dominantní modrá barva ve spojení se stříbrnou symbolizují rovněž potok protékající obcí. Veškeré figury byly převzaty jak do znaku tak i praporu obce.
Návštěvnost:
ONLINE:3
DNES:38
TÝDEN:870
CELKEM:553759